Díky své nejednoznačné minulosti Velikonoční ostrov (Rapa Nui) vyzařuje tajemství a jeho historie je protkána mytologií. Odhalte některá z jeho tajemství.
Historici a antropologové se po celá desetiletí snažili porozumět kultuře raných obyvatel a tyčícím se sochám moai, jež postavili.
Jak přišel Velikonoční ostrov ke svému názvu?
Na Velikonoční neděli 1722 se holandský admirál Jacob Roggeveen stal prvním Evropanem, který přistál na tomto izolovaném polynéském ostrově. Pojmenoval jej Paasch-Eyland – holandský výraz pro „Velikonoční ostrov“. Ostrov je také známý pod názvem Rapa Nui, který obyvatelé ostrova dodnes používají. Rapa Nui se nazývá i původní domorodé obyvatelstvo. Diskutuje se o tom, zda se jednalo o původní název ostrova, nebo o název, který v polovině 19. století vymysleli peruánští nájezdníci, kteří jej přirovnali k ostrovu Rapa ve Francouzské Polynésii.
Kde je Velikonoční ostrov?
Velikonoční ostrov je nejizolovanějším obydleným ostrovem na světě. Leží v Oceánii, v jihovýchodní části Tichého oceánu. Nejbližší pevninou je 3 800 km vzdálené Chile. V roce 1888 k němu byl připojen jako součást chilského regionu Valparaiso.
Jak se tam dostat
Jediným způsobem, jak se dostat na Velikonoční ostrov, je letadlo. Na ostrově totiž není žádný přístav. Nejkratší cesta je z chilského letiště v Santiagu, která trvá pět hodin. Také je možné přiletět z Tahiti, cesta zabere sedm hodin.
Kde se vzali jeho obyvatelé
Legenda říká, že zhruba před 1500 lety přivedl dobrodružný náčelník Hotu Matu’a, který pocházel z mytologického polynéského ostrova Hiva (nynější Markézské ostrovy), svůj lid na Velikonoční ostrov. Osídlili ho a žili tu nerušeně až do příchodu evropských průzkumníků.
Kam se pak původní obyvatelé ztratili?
V zaznamenané historii existuje mezera mezi příchodem Hotu Matu’a v roce 1200 a Jacobem Roggeveenem o 500 let později. Předpokládá se, že ostrov si po mnoho let udržoval prosperující populaci kolem 10 000 lidí. Do doby, kdy dorazili cestovatelé z Evropy, však počet Rapa Nui klesl na přibližně 2 000–3 000 lidí.
Podle odhadů ke snížení populace došlo převážně odlesňováním – úbytek stromů na ostrově způsobil erozi vulkanických půd, což snížilo množství úrodné půdy. Ústní tradice také hovoří o občanské válce mezi obyvateli. Po příchodu Evropanů populace dále klesala, protože boje na ostrově vedly k hladomoru. Připočtěme nájezdy peruánských obchodníků s otroky, zavlečení nemocí z Evropy a emigraci. Ve výsledku na ostrově v roce 1877 žilo pouhých 111 lidí!
Jak vznikly ikonické sochy moai
Sochy na Velikonočním ostrově byly vyrobeny z tufu – ztuhlého sopečného popela, který se nachází na vulkanickém kráteru Rano Raraku. Tuff je poměrně měkká skála, takže bylo možné ji tvarovat ručně kamennými dláty. Sochy byly po výrobě přemístěny z dolu kráteru na různá místa na ostrově. Neexistují ovšem žádné písemné záznamy, a proto se jejich původ traduje pouze ústně z generace na generaci. Vzhledem k tomu, že mnoho soch má těla pohřbená pod zemí a nemohutnější z nich váží 82 tun, nemáme dnes žádnou představu o tom, jak byly sochy přepravovány. Tajemné písmo rongo-rongo také zůstává dodnes nerozluštěno.
Jaký mají sochy moai význam
Lidé Rapa Nui vyřezávali tyto obrovské kamenné sochy, aby představovaly tváře jejich uctívaných předků. Někteří z moai mají na hlavě pukao (kloboukovitá struktura); některé teorie je považují za projev síly, jiné za vlasy. Původně byly na ostrově tisíce soch moai, ale mnoho z nich zmizelo zásluhou sběratelů ještě před tím, než byl ostrov v roce 1995 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Dnes je lze nalézt v mnoha muzeích po celém světě, z nich nejznámější je Louvre v Paříži a Britské muzeum v Londýně.
Velikonoční ostrov je jednou z nejlepších potápěčských lokalit
Návštěvníci Velikonočního ostrova se mohou koupat v krásně čistých vodách Tichého oceánu. Ten je považován za neprůhlednější na světě. Voda kolem ostrova má fantastickou viditelnost až do hloubky 50–60 metrů, což znamená ideální podmínky pro šnorchlaře a potápěče. Ti si tu užijí plavání mezi korály a rybami všech tvarů a barev.
Sochy na ostrově nikdo hromadně neodvážel, ani nedrancoval. Jedna nebo dvě jsou v muzeích a jedna leží na dně moře u pobřeží, kam spadla při nakládání na loď. Možná ještě někde nějaká je, ale rozhodně nešlo o nějaké hromadné odvozy. V TV o tom byl pořad. Takže počet soch je v podstatě stejný, jak to zanechali domorodci.
Velikonoční ostrov nemá lagunu a leží v chladných vodách. Dost pochybuji, že tam jsou nějaké korálové ráje pro potápěče.